SOW 2006 - ŠVÝCARSKO, Zermatt

Pro milovníky něčeho neobvyklého vrchol letošní prázdninové sezóny. Závody ve výškách od 2500 do 3000 m nad mořem ve stínu nejpopulárnějších čtyřtisícovek (Matterhorn, Monte Rosa), takto vypadal Švýcarský týden orientačního běhu v Zermattu. Výprava Čechů byla třetí nejpočetnější.

KDE
Swiss Orienteering Week se konal od 15. do 22.července 2006 v Zermattu v provincii Wallis. Celá akce byla pojata vskutku grandiozně. Pokyny pro závodníky tvořily !! 160ti stránkovou brožuru v němčině a angličtině. Kromě úvodních "přivítání" představiteli státní správy obsahovaly celkový program, seznam sponzorů a patronů, počty účastníků jednak podle kategorií, jednak podle zemí. Dále informace o oficiálních místech ubytování (kemp v Taschi, či "bunkr" v Zermattu), informace k dopravě, všeobecné informnace k závodům, k mapám a podrobné informace ke každému dni (prostor shromaždiště, start, cíl, vzdálenosti, časy odjezdů dopravních prostředků, časy nutné pro jednotlivé úseky dopravy, atd.). Dále nabídky přidružených programů nabízených Alpským centrem v Zermatu, spousty anket, kde každý den docházelo k losování výherců, prostě toliik věcí, že kdyby jsme chtěli vše sledovat, tak by nám již nezbýval čas na nás samé.

KDO
Celkový počet přihlášených závodníků byl 3552. Obzvláště velké počty byly ve veteránských kategoriích. Pro řadu závodníků ze vzdálenějších zemí (Nový Zéland, Austrálie, Kanada, USA, Japonsko, Brazílie, ale i Norsko, Finsko, Velká Britanie) to bylo jen pokračování výletu do střední Evropy, tedy po veteraniádě v Rakousku a krátké pauze pokračování ve Švýcarsku.
Nejpočetnější zastoupení měli domácí (1648), ale hned po Norsku (426) následuje Česko (230), Velká Britanie (219), Německo (178), Finsko (166) a Švédsko (114). Silná skupina závodníků byla z Lotyšska, Litvy, Dánska, Austrálie, Kanady a Maďarska. Z dalších neevropských zemí USA (26), Japonsko (21), Kanada (19), Nový Zéland (17).
Celkem 38 zemí, mezi nimi méně obvyklé (Lucembursko, Lichenštejnsko, Korea, Brazílie, Keňa), ale i oficiálné neuznávané (Severní Irsko). V ženách jich bylo pochopitelně nejvíce v kategorii D21 (466), i když tato kategorie byla rozdělena na elitu, dlouhá áčka, krátká áčka a béčka. Následovala kategorie D35 (152), D50 (103), D55 (91), D45 (81), D40 (78) a až poté mladší kategorie D14 (66) a D16 (58).
V mužích pochopitelně rovněž nejvíce v kategorii H21 (635) a tato kategorie byla rozdělena na elitu, dlouhá áčka, střední áčka, krátká áčka a béčka. Následují H45 (182), H55 (165), H50 (159), H40 (146), H60 (129 a H35 (81). Z mladších jsou nejpočetnější H14 (85) a H12 (73). V nejstarších kategoriích D70 je 13 žen a v H75 22 mužů.

JAK ŠEL ČAS

Cesta do Zermattu
Náš oddíl měl nakonec jen tři zástupce (ostatní si to již v zimě rozmysleli a "odstoupili"). Další členka našeho oddílu, Lenka Hrušková startovala v elitě za svůj mateřský oddíl Nové Město na Moravě. Tedy Pavel a Hanka Stehnovi a Zdenek, doplnění o Míru Šorma a Jaromíra Buriánka vyrazili v pátek krátce před půlnocí z Prahy. Přes Rozvadov, Mnichov, směr Lindau, rakouský Bregenz (zde v Rakousku jsou pohonné hmoty nesrovnatelné s cenou v NSR - prakticky se téměř neliší od české ceny), Zurich a Furka Pass do Vispu a Tasche - nejvzdálenějšího místa, kam až se dá dojet autem. Zde je nutné odstavit auto v budově parkingu a pokračovat dále zubačkou. Dorazili jsme v sobotu odpoledne krátce po třetí hodině. Pas na lanovky a zubačku nám začne platit až od zítřka, takže pro cestu Tasch - Zermatt si musíme zakoupit ještě lístek. Poněvadž zavazadel máme více než dost, tak nejdříve se budeme snažit najít místo našeho ubytování, abychom si odlehčili.

Ubytování a prezentace
Po počátečním problému, kdy plánek stažený z internetu na kterém mělo být místo našeho apartma neodpovídal skutečnosti se nám podařilo získat místní plánek, ve kterém byly zakresleny všechny budovy včetně našeho - Haus Casa Blanca. Ubytování se mi podařilo zajistit již na podzim minulého roku přes jednu paní žijící v JAR a v Zermattu pronajímající apartman a zdálo se nám velmi výhodné vzhledem k ubytování v bunkru (cca 30 osob v místnosti se společnou sprchou a záchodem bez možnosti vaření) - což bylo oficiální ubytování nabízené pořadatelem vedle kempu v Taschi. Jediné mínus bylo v tom, že cena byla cca o 11 SFr na osobu za týden dražší a že naše ubytování bylo jen na týden, zatím co bunkr byl od čtvrtka do neděle další týden. Ale dvě ložnice, obývací pokoj, dvě koupelny (jedna se sprchovým koutrem, druhá s vanou a záchody), kuchyňský kout s ledničkou, mražákem, el. troubou, a myčkou a velký balkon byly bezkonkurenční. Kuchyň byla vybavena nejenom normálními příbory, ale i tyčinkami a porcelánovými lžíčkami. Japonci jsou zde v Zermattu nejpočetnější skupinou turistů. Přímo do postele nám celý týden koukal Matterhorn. Veškerou konzumaci jídla jsme rovněž prováděli na terase s výhledem na výše zmíněný kopec. První reakce ostatních byla, zda jsme někomu nevlezli do pěkně zařízeného bytu, přestože podle ujednání v mailu jsme měli pouze vlézt do otevřeného bytu (první vlevo od výtahu) a na stole najít klíče, což vše odpovídalo. Druhou reakcí bylo, že na žádné závody nebudeme chodit, zakoupíme pití, budeme dělat mejdany a koukat z terasy na Matterhorn.
Po zabydlení jsme šli na prezentaci. Švýcarská prezentace se naprosto liší od naší. A nejen zde na těchto závodech. Způsob je prý běžný na všech zdejších závodech. Prezentace neprobíhá po oddílech, ale každý závodník se prezentuje sám a to podle kategorií. Pro každou kategorii jedna osoba. Zde jsme museli vyplnit svá čísla mobilních telefonů a čísla mobilních telefonů spřízněných osob na které je možné se obrátit v případě naší nedostupnosti. Potom jsme obdrželi informační brožurku, plánek, několik propagačních materiálů, hrací karty (nebylo na ně počasí), tréninkovou mapu s popisy, popisy pro danou kategorii na všech šest etap, startovní číslo a to nejdůležitější - pas na zubačku do Zermattu, na zubačku na Gornergrat a na všechny lanovky, které byly v okolí Zermattu v tomto období v provozu. Zde snad jen jedna zajímavost -lanovek je v okolí daleko více (kabinové, sedačkové atd.), ale jsou provozovány pouze v zimní lyžařské sezóně. Nakonec jsme ještě doplnili naše povinné vybavení na závody zakoupením píšťalky.
Poté již následovala návštěva nejlevnějšího švýcarského obchodů Migros (ceny jsou natištěny na obalech potravin jako u nás do roku 1989 a jsou stejné v celém Švýcarsku) kvůli nákupu potravin (bral jsem z Prahy jen omezené množství vzhledem k tomu, že jsem věděl, že vše budu muset přenést na svých zádech od místa zaparkování v Taschi do místa ubytování v Zermattu. Také to co jsem nesl na krosně mi dalo pořádně zabrat (24 Zubrů, kufr s oblečením na závody a trochu potravin a batoh s věcmi do hor (železa, úvazek, cepín, pohorky, oblečení). Spoléhal jsem na to, že kromě chleba se již potraviny v supermarketech mnoho neliší od našich (Finsko, Rakousko). Trochu mne překvapily dost vysoké ceny masa (cca trojnásobek), abych se dozvěděl, že maso je ve Švýcarsku velmi drahé, jezdí se nakupovat do Rakouska nebo Německa, ale smí se převážet jen půl kila.

1. etapa
Neděle ráno, začínají závody.

2. etapa
3. etapa
"Odpočinkový den"
Již v úterý po závodech v pozdním odpoledni vyjíždíme zubačkou na Rotenboden (2815m). Odtud sestupujeme ke Gornegratskému ledovci (2600m), překračujeme jej, dále překračujeme středovou morému a po Hraničním ledovci (Grenze gletcher) pokračujeme až pod skály (2640m), kde na terase cca ve dvou třetinách leží ve výšce 2795m chata Monte Rosa hute. Je nás celkem pět. Vlaďka a Standa Brumkovi, Míra, Hanka a já. Ubytujeme se, najíme, dopřejeme si jedno pivo za 6 SFr a jdeme spát. Běžné horské postele ode zdi ke zdi, kde počtem polštářú je určený počet osob, které se tam mají vejít se přeci jen v něčem liší. Prvně spím na alpské chatě pod prošívanou dekou v povlečení. Koho zajímaji ceny - člen Alpenvereinu 21 SFr, nečlen 32,50 SFr. Ráno jsme líní, nechce se nám vstávat ve 2 hod jak je zvykem a tak postele opouštíme s prvními příznaky svítání až v 5 hod a na túru vyrážíme až v 5:45. Ukáže se, že při naší rychlosti to je již příliš pozdě. z

4. etapa
5. etapa
6. etapa
Návrat
Mapy
Pro kvalifikace Grössenberg a Malleitenberg méně než 10 km od Wiener Neustadtu, pro finále Witzelsberg málo přes 20 km od města. Měřítko, jak je již při WMOC tradicí, pro všechny kategorie 1:10000, E 5. Mapy na papíru a v mapnících. Popisy kontrol vytištěny jednak na mapách, jednak k dispozici na startu v prostředním koridoru (-2 min). Mapy velmi kvalitní co do zpracování vrstevnicových tvarů, někdy bylo obtížné odlišit síť původních méně výrazných cest od nově utvořených závodníky. Na co nebylo možné vždy spoléhat bylo velké množství nevýrazných neohraničených hustníků.

Terén
Závodní prostor pro kvalifikace se nacházel na dlouhém protáhlém hřbetu s několika vršky a řadou výrazných údolí. Prostor v blízkosti cíle se vyznačoval velkým množstvím detailů. Prostor pro finále byl ve střední části tvořen několika plochými nevýraznými vrcholky jejichž svahy obzvláště v prostoru v okolí startu a cíle oplývaly ohromným množstvím jemných detailů. Les převážně listnatý, občas borovicový, v listnatých partiích často dosti "zelený" se sníženou viditelností, podrostem, borůvčím, vřesem, ale i kapradím.

Organizace
Jak vychází srovnání s předešlými WMOC či VWC? Vynechal jsem Itálii a Kanadu, ale mohu srovnávat se svoji poslední návštěvou, s Norskem. Nevím, zda to bylo způsobeno německou, či rakouskou "důkladností", ale organizace byla fantastická. Propracovaná do všech detailů. Velmi dobré značení na výjezdech z města. Pro ty, kteří používali vlastní vozidla byla vybudována záchytná parkoviště z kterých byla organizována kyvadlová doprava jejíž cena byla zahrnuta v parkovném. Prakticky nulové prostoje. Na záchytných parkovištích při nástupu byl vytvořen dlouhý zužující se koridor, který umožňoval bezproblémový nástup do autobusů.
Kromě toho bylo možné se dopravovat na obě shromaždiště závodů vlakem z nádraží ve Wiener Neustadtu nebo speciálními busy z několika míst ve městě (za poplatek pochopitelně).
Shromaždiště pro obě kvalifikace bylo přímo ve městě Bad Fischau ve sportovním areálu s velkým množstvím záchodů, sprch a občerstvovacích možností. Pouze byl kritizován dlouhý doběh mezi vilkami na předsběrku, na sběrku a do cíle. Ale při běžném pobytu v lese přes 50 minut i déle už bylo možné "zkousnout" dvouminutový doběh (550 m) místo 30 sekund. Cílový areál pro finále byl vybudován "na zelené louce". Zde pořadatel výrazně podcenil jak množství záchodů (20), tak množství sprch (10) na shromaždišti. Mapy se po závodě vhazovaly do odpadkových pytlů a účastníci dostávali jednak po druhé kvalifikaci, jednak po finále podle přihlášených skupin nové mapy. Výdej přes větší počet než v Norsku fungoval bez problému. Na všechno byl dostatek ochotných a informovaných pořadatelů.